NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak tady máme po delší době zase pořádnou grindovou nálož. Servírujícím je v tomto případě holandská cháska slyšící na jméno SUPPOSITORY jejiž debutní placka „Punching Out of Reality“ vyšla u slovenského labelu Forensick Music pod katalogovým číslem 003. Mnozí produkci této kapely přirovnávají k u nás velmi známým belgickým mince coreistům AGATHOCLES. No, nevím nevím, já bych to zase tak jednoznačně neviděl. Ve tvorbě SUPPOSITORY se sice dají vystopovat prvky starších AGATHOCLES, každopádně však v žádném případě nečekejte nějakou bezpohlavnou kopírku.
Osmnáctka skladeb rozložených do necelých 29-ti minut nabízí vcelku standardní porci grindové flákoty, která sice nepřináší nic nového, ale na druhou stranu skalné fandy stylu určitě neurazí. Místy zběsilé, místy o něco pomalejší songy krátké minutáže ubíhají jeden za druhým aniž by dovolili vpustit do posluchačových uší nudu. SUPPOSITORY namíchali chutný koktejl složený z mnoha již osvědčených ingrediencí extrémních metalových stylů. Tu je ke slyšení kapička deathu, najde se i nějaké to okořenění v podobě crustových vlivů a rovněž místy lze zacítit i punkovou příchuť. Přesto však hlavní náplní tvorby SUPPOSITORY je klasický pohodový(dá-li se to o grindu říci) grindík. Boris si vesele chrochtá, skřehotá a huhlá a je nad slunce jasné, že SUPPOSITORY jsou veselá kupa. Většina sklade je ještě „zkrášlena“ různými samply a podobnými hračičkami. Ku prospěchu celé věci je i produkce, která je na velmi dobré úrovni, což u nahrávek z těchto hudebních sfér nebývá zase tak pravidelným jevem.
Jelikož mám k dipozici pouze promo CD, nemůžu vám popsat textovou složku tvorby těchto nizozemců, ale dle obrázků z obálky CD je jasné, že se jedná o hodně veselou chásku. Fotka demonstrantů nesoucích transparenty s nápisy „WE WANT BEER“ mě fakticky dobře pobavila. Nejspíš se tedy nejedná o nějaké další fanatické antiglobalizační protestanty.
Shrnu-li své dojmy do nějakého smysluplného závěru, vychází mi, že se SUPPOSITORY svým debutem zařadili mezi tu kvalitativně vyšší polovinu světové grindové produkce a ačkoliv svůj styl nijak výrazně neobohacují, představují velmi slušně zahraný standard, který se také cení! GRIND YOUR MIND!!!
Klasická grindová mlátička, která sice nijak nepřekvapí, ale stylové vyznavače může potěšit.
6,5 / 10
Max Goulash
- basa
Rutger Ragout
- bicí
Boris Bastard
- vokály
Robin The Boy Wonder
- kytara
1. Gun At 15
2. Take The Fall
3. Sei It Off
4. Surface
5. Diversions
6. Mindbender
7. Ignorance Is Bliss
8. Detonate
9. Failed Heroically
10. Buttons
11. Move On
12. Inner Meltdown
13. Liberation By Tradition
14. Man Made Machine
15. Mockery
16. Excessive Contributor
17. Compulsive Elements
18. For Sale
Punching Out Reality (2002)
Project 13 (demo) (1996)
Syphilis (demo) (1995)
První, co vás na téhle desce zaujme, je její kompaktní a čistý zvuk. U některých grindových band to bývá trochu na škodu věci, nikoli však u Suppository. Tihle Holanďani už mají pěkných pár nahrávek za sebou, a tak jejich grindcore v podstatě nemá mouchy. Na druhou stranu někomu by se mohl zdát právě kvůli tomu málo „špinavý“. Ale to je věc názoru… Od původního grind crustu se Suppository propracovali skrze vlivy Brutal Truth, Rotten Sound, Sodom, Blood Duster, Discharge a dalších k sice nikterak originálnímu, ale kvalitnímu, upřímnému a živému podání dravé a pulzující muziky. Osmnáct věcí je na půlhodinové CD tak akorát, protože přes všechnu čistotu a živost by delší stopáž mohla nudit. Takhle je to fajn. Nemám k dispozici texty, takže konkrétními tématy žel neposloužím, ale zdá se to být přesně takové, jak už to Suppository pár let dělají, čili o osobních pocitech, frustracích, životním prostředí či válce. Nic nového, ale je to prostě pohoda. Mým osobním favoritem je devítka Failed Heroically. Nakonec co psát víc - je prostě neoddiskutovatelným faktem, že Suppository udělali dobrou a fungující grindovou desku, která nezaslouží, než pochválit a pravidelně jí pročišťovat drážky laserem.
Ujde to, výplach.....
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.